Milý deníčku, vážně jsem to udělala. Dala jsem mu facku. Přece jsem to slíbila, tak není divu, že?

Ráno jsem vstala, oblékla se a koukla pod deku Becci, jestli tam není. Nebyl tam. Nejspíš už šla na snídani. Když jsem vyšla z koleje, tak jsem uviděla naproti sobě Beccu. Pozdravili jsme se a ona se ptala, jestli už je stará Rebb zpátky. Samozřejmě, že je. Je zpátky. Víc opruzující a má v sobě víc energie. Potom jsem šla na snídani. Najedla jsem se a šla do vstupky, kde stál Merovol. Chvíli jsem se na něj nenápadně dívala. Pak šel nahoru. Šla jsem za ním a zastavila jsem ho. Řekla jsem mu, že s ním musím něco probrat. Ale že to není o nás, ale o mně. Chvíli jsem tam kecala blbosti a pak jsem mu dala facku a.. a utekla jsem. V tu chvíli jsem se ho prostě bála. Nevím, co mi může udělat. Šla jsem na kolej a zkoušela jsem si kouzla. Potom jsem šla do knihovny a při cestě jsem zastavila, protože jsem čekala na Beccu. Stála jsem tam opřená o zeď, když přišel Merovol. Zeptala jsem se ho, co po mě chce. Mlel tam blbosti a já taky. Potom jsem mu řekla, ať zapomene na naše vzpomínky a na mě. Se slzami v očích jsem šla na kolej. Chvíli jsem tam seděla na zemi v rohu, než přišla Becca. Ptala se mě, co mi je. Já jsem řekla jenom- Merovol. Vstala jsem a šla na pokoj. Utřela si oči, vytáhla hůlku a začala kouzlit. Musím procvičovat kouzla. Za pár dní jsou zkoušky. Musím je udělat. Nevím, co bych řekla doma, kdybych je neudělala. Pořád mi nejde jedno kouzlo, a to schazovací. Lektvary. Tich se taky bojím. To neudělám stoprocentně. Budu muset strávit celé dny zavřená v pokoji a trénovat. Trénovat. Trénovat na zkoušky.

Tak či tak je, ale Rebb taková zvláštní...